Nejcennější dar: poděkování dárcům orgánům a jejich rodinám

Dárcovství orgánů u nás upravuje tzv. Transplantační zákon - zákon o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů. 
„Podle tohoto zákona se v České republice a v řadě dalších evropských zemí uplatňuje princip předpokládaného souhlasu, tzn. potenciálním dárcem orgánů a tkání se po smrti může stát každý člověk. Odběr orgánů je pak vyloučen, pokud dotyčný sám (nebo jeho zákonný zástupce) za svého života vyjádřil jednoznačný písemný nesouhlas s dárcovstvím a je zaregistrován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem,“ vysvětluje celý systém dárcovství Petr Němec, ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie.  Na druhém největším transplantačním pracovišti v ČR bylo doposud transplantováno 600 srdcí, 720 jater a 1370 ledvin. Šanci na nový život tak dostalo celkem 2 690 pacientů.
Odběry orgánů se provádí v transplantačních centrech a těch je v ČR sedm. V každém z nich je 24 hodinová pohotovost transplantačních koordinátorek, které celý proces odběrů orgánů organizačně zajišťují včetně komunikace s ošetřujícím lékařem dárce. Ten informuje blízké zemřelého o mozkové smrti a plánovaném odběru orgánů pro transplantaci.
„Informovat o zvažovaném odběru orgánů není jednoduché, celý rozhovor se uskutečňuje v situaci, kdy blízcí právě prožívají velkou osobní tragédii. Reakce na ni je individuální. Člověk se s touto nepříznivou zprávou velmi špatně vyrovnává. A někdy není schopen se s ní vůbec vyrovnat,“ popisuje dramatické chvilky Němec.
Po souhlasu blízkých je proveden vlastní odběr. Odebraný orgán je zchlazen a sterilně zabalen do speciálních obalů, uložen do přepravního termoboxu s ledovou tříští. Ledviny mohou být uloženy a napojeny do speciálního přístroje zajišťujícího nepřetržité promývání speciálním roztokem až do doby transplantace. Prioritou je co nejvíce zkrátit dobu přenosu orgánu k příjemci. U srdce musí být obnoven krevní oběh maximálně do 4 hod, u jater do 12 hod a u ledvin do 24 hod.
Souběžně se rozjíždí proces koordinace. Koordinátorka předává informace vedení centra a jednotlivým odborníkům. „Probíhá rozvaha a rozhodnutí o vhodnosti jednotlivých orgánů k transplantaci, kontaktuje se Koordinační středisko transplantací a dochází k výběru vhodných příjemců na principu vhodnosti a medicínské naléhavosti,“ říká ředitel CKTCH.
Česká republika patří mezi evropskou špičku v počtu dárců orgánů. Do té, mimo nás, patří rovněž Belgie, Rakousko či Chorvatsko. Dlouhodobě se v rámci Evropy daří mít nejvyšší počty dárců ve Španělsku, jehož model vyhledávání potenciálních dárců mnohé země kopírují.

Na čekací listině CKTCH v Brně je nyní 115 pacientů čekajících na transplantaci ledviny, 37 pacientů čeká na transplantaci srdce a 39 na transplantaci jater.

„ Koncertem bychom rádi poděkovali rodinám všech dárců, že přes svůj zármutek pochopily, že jsou mezi námi lidé, kteří neměli tolik štěstí a bez transplantace by předčasně zemřeli nebo by byli v životě výrazně omezeni.“ dodává Němec,“ jeden dárce orgánů může totiž zachránit nebo výrazně zlepšit kvalitu života někdy až 7 těžce nemocným (srdce, plíce, 2 laloky jater, 2 ledviny, slinivka břišní), u kterých je jedinou nadějí na život transplantace.“

Příběh Michala Holoty, kterému ledvinu darovala jeho matka

Když bylo Michalovi 26 let, začal navštěvovat s nálezem krve v moči nefrologickou poradnu.
„Neměl jsem ale žádné problémy, tak jsem po nějaké době přestal chodit. To období trvalo pár let - a najednou jsem byl hodně unavený, bývalo mi špatně a začaly mi otékat nohy,“ vzpomíná na svou osobní historii selhání ledvin dnes šestatřicetiletý Michal Holota. Následná diagnóza lékařů zněla: obě ledviny nepracují tak, jak by měly. Trvalo pak rok, než ledviny selhaly úplně.

„Začal jsem chodit 3x týdně na dialýzy, pokaždé jsem na lůžku strávil tři a půl hodiny. Ze začátku se mi dělalo špatně, ale na situaci jsem si rychle zvykl a smířil se s ní. Zjistil jsem, kolik lidí je podobně nemocných jako já,“ říká Michal a pokračuje,“ byl jsem zapsán na listině čekatelů, ale během třech měsíců se ledvina pro mě nenašla a v té době už se moje maminka začala zajímat o to, co má udělat, aby mi ona mohla ledvinu darovat.“

Michal však její pomoc ze začátku odmítal, měl strach o její zdraví.
„Věděla jsem hned, že synovi pomůžu, proto jsem ho porodila, aby se netrápil. Nejsem jediná, každá matka by to udělala,“ říká devětapadesátiletá Jana Dvořáková, matka třech synů.

„Na prvních testech se zjistilo, že maminka nebude asi vhodná dárkyně, našli jí zvýšený cukr v krvi. Ale ona věřila, že to půjde a další vyšetření potvrdila, že opravdu ano,“ popisuje celou anabázi Michal.

Pak mělo vše rychlý spád.
„ Byli jsme neskutečně šťastní, transplantace proběhla 17. dubna 2018, maminka šla na sál o dvě hodiny dříve než já. Taky ji pustili za 5 dnů, mě až za 10,“ dodává Michal, jehož život se vrátil do normálu. Na dialýze totiž strávil půl roku, stýskalo se mu po rybaření i po práci. Sám je sice vyučený kuchař, ale živí ho instalatéřina. Může jíst, co chce, jezdí na ryby, jen lezení po skalách se musel kvůli transplantaci vzdát.

„Kromě maminky mě hodně podpořila má přítelkyně, ale dá se říci, že jsem byl vždycky optimista a rád bych vzkázal všem, kteří budou podstupovat podobný zákrok, ať věří, že vše dobře dopadne!“